CB liga a nultý ročník PE33.
Nechtěl bych tady nějak moc rozebírat neúspěšný start z Jeseníků, ale jelikož nějaká fotodokumentace přeci dorazila, napíšu zde pár řádků a pak se budu věnovat expedici z Mikulčák. Mapa cesty nahoru (klikni na mapu pro zvětšení)
Už celý týden před výjezdem strašili meteorologové, že přijde sněžení a tak trochu z obav jsme čekali v jaké míře.
01 – Odjezd ze Skalice
Ještě páteční telefonát potvrzoval, že cesta je sjízdná a taktéž sobotní záběry z kamer na velínu vypadali slušně. Po vyzvednutí povolení na velínu jsme se vydali po pěkné, prohrnuté cestě i s nasazenými řetězy vstříc dvouhodinové cestě k horní nádrži.
02 – Příjezd na dlouhé stráně
Po příjezdu na hráz spodní nádrže ještě vypadalo vše OK. Cesta byla prohrnuta i další úsek kolem této spodní nádrže.
03 – Hráz spodní nádrže
To bylo však vše. Před námi se objevila čerstvě zasněžená silnice a my dumali co teď.
04 – Rozcestník na spodní nádrži
Po našem prvním pokusu, kdy jsme ještě všichni seděli v autě, se Petrův Forman po třiceti metrech rozhodl zastavit. Moc sněhu. Mirek a já jsme tedy vystoupili a začali pomáhat Petrovu autu rozjet se. Naštěstí se nám to povedlo. Za chvíli byl Petr už mimo dohled a my jsme šlapali pěšky. Dorazili jsme k prvnímu rozcestníku a s nesprávnou představou, že nahoru je to jen 4,5 km, pokračovali jsme dál. Později jsme zjistili, že těch 4,5 km vedlo pouze k dalšímu rozcestníku s názvem „Pod horní nádrž“. Naše orientační schopnosti nás trochu zklamaly.
05 – Tady nám bylo ještě dobře
Rychle projdeme první pravotočivou zatáčkou a doufáme, že Petr se rozhodne zastavit na nějakém vhodném místě. Bohužel se tak nestane, i když terén byl místy bez sněhu a téměř rovný. Pokračujeme dál a přicházíme k druhé zatáčce, tentokrát levotočivé. Petra stále není vidět. Asi po dalších 500 metrech se začínám nervovat a náhle začnu křičet: „Petře!! Kde jsi!!“ Zpočátku nepřichází žádná odpověď, tak to zkusím podruhé.
06 – Spodní nádrž
Najednou jsme uslyšeli Petrův hlas volající o pomoc z dálky. Když jsme se podívali na pravou stranu, přes kaňon jsme uviděli Petrův vůz a někoho u něj. V tu chvíli, poněkud frustrovaní celou situací, nás napadla myšlenka, že ho necháme být a projdeme kolem. Nakonec jsme to však neudělali. Pokračovali jsme dál, prošli třetí pravotočivou zatáčkou a brzy měli lepší pohled na auto. Během krátké chvíle jsme Petrovi pomohli rozjet jeho auto podruhé.
07 – Tady na nás čekal Petr
Po několika krátkých zastávkách a střídání řidičů se nakonec Mirkovi podařilo dostat do místa, kde jsme mohli zaparkovat, ale zde náš vůz uvízl v hromadě sněhu, který hrnul před sebou. Nyní byla na řadě lopata. Stáli jsme u čtvrté zatáčky a během cesty za Mirkem jsme si všimli, že něco vytéká z našeho vozu. Po otevření kapoty bylo zřejmé, že Petr během náročné jízdy nahoru vyvařil vodu z chladiče. Začal tak boj s mohutnou závějí sněhu. Nyní bylo jasné, že jsme dorazili ke konci trasy. Jsme u poslední vracečky, kterou jsme prošli a taktéž zde vidíme rozcestník. Nikoho však nenapadlo se na něj podívat, a to do dnes nechápu proč, jak je to ještě daleko nahoru.
08 – Petr odhazuje sníh a urvaný řetěz v mojí ruce
Pokračujeme asi tři sta metrů a s pomocí lopaty vytváříme cestu pro pravé kolo, kde již chyběl sněhový řetěz, který se úplně roztrhal. Byli jsme již naprosto vyčerpaní.
Petr Frýdek šel prozkoumat cestu směrem nahoru a brzy se vrátil s dobrou zprávou. Tvrdil, že nahoru to už není daleko, což nám přineslo velkou úlevu.
09 – Bylo potřeba udělat cestičku
Asi jsme až na vrcholu a těch pár metrů nebude chybět. Začali jsme vybalovat. Po vztyčení antén a postavení stanu v příkopě, kde Petr ihned zalehl, zkoušíme skenovat pásmo. Nic moc. Slyšíme Jardu Orlová a tak na něj hned voláme, jak to vypadá. Říká, že je to dobré. Snad to bude lítat. Opak byl pravdou a už fakt že spojení s Frantou Hokejem se nedařilo, to dopadne asi zle. Za tři hodiny vysílání šest spojení a to více jak polovina těžce vydřených.
10 – Vybalování
Něco kolem šestnácté hodiny najednou na mne Mirek, který seděl na zadním sedadle za mnou, volal, ať se podívám před sebe. Přes zapařené přední sklo auta ve velké mlze před námi vidím nějaké světlo. Blížilo se k nám docela velkou rychlostí. Teprve až těsně před námi rozpoznávám nějaké auto. Okamžitě vyskakuji ven. Pokouším se toto auto zastavit, ať nám nepřejedou kotvící lana, která jsou natažené přes silnici. Nějací mladíci jen tak si vyjeli z recese na Dlouhé stráně. V pohodě se rozjeli, prokličkovali mezi lany a pokračovali dále. Pokoušíme se vysílat, ale stále to nelítá a do toho ještě nějaké zvláštní rušení jako by se rozbíhal nějaký motor. Po chvíli na mne Mirek opět volá, že jede další auto. Opakuje se situace jako u prvního auta. Napadá nás jedno. Cesta je teď projetá a snad by se to dalo po nich vyjet. Počkáme, až pojedou dolu a zeptáme se co a jak. Ale to už proti nám jede třetí vůz. Tentokrát stoprocentně vím, co to bylo za značku. Oktávka. Jelikož ta už neměla takové štěstí rozjet se a tak jsem i pomáhal jí roztlačit. Nepomohlo to a tak řidič musel couvat dolu a při tom nám málem vzal i lano směrovky. Musím ho odvázat a počkat zda se rozjede. Musím rychle zpátky do auta. Začínalo mi, být zima. Na CB nic. Sem tam slyšíme někoho, ale dořvat se nešlo. Chvíli také povídáme s Tukany na Pradědu.
11 – Pokus o vysílání
Kluci, co jeli nahoru, se začínají vracet a prý nedojeli. Asi po pěti stech metrech narazili na závěje a dál už cesta nevede. To byl poslední hřebík do rakve. Balíme. Mirek ještě jednou šel prozkoumat cestu, kde jela auta a jen potvrdil jejich konstatování, že dál to nejde. Po návratu budíme Petra a s konečnou platností balíme. S pocitem, že jsme nezůstali viset tři sta metrů pod vrcholem, jedeme domů.
12 – ..a vevnitř
Po příjezdu, něco kolem třiadvacáté hodiny, mi Franta Hokej na pásmu sděluje, že příští týden jedeme na Mikulčin vrch. Jestli jedu také. Po organizačních změnách u mne v práci jsem souhlasil.
Mikulčin vrch
V sobotu 27. října, ráno v šest nakládáme Jirku Lysůvky a přes Lipník nad Bečvou jedeme na Mikulčák.
1 – Páteční balení
2 – Zastávka v Lipníku na hřbitově
Těsně po desáté začíná Franta Hokej vysílat.
3 – Jirka Lysůvky a Franta Hokej
Tak tady jsme spali a věřte že horší postel jste nezažili.
4 – Nahoře Jirka dole MateS
Během toho kdy Franta rozjížděl expedici, stavíme ještě s Jirkou směrovku.
5 – Směrovka
Kolem jedenácté usedáme i my k vysílačce a snažíme se naslouchat ve změti cizojazyčných hovorů a rušení. Moc toho však nepobíráme. Já to vzdávám a jdu si lehnout. Budím se asi v pět a jdu se podívat jak jim to lítá. Nic moc. Koukám však na nejdelší spojení a dokonce do mobilu na Rozvadov. Až se tomu nedá věřit. DX-ové rušení však bylo, tak proč ne.
6 – Franta a MateSova ruka
7 – Náš vůz
8 – Ještě jednou směrovka focená od severu
Tentokrát jsem dal na Frantu a vysílali jsme na Black Piráta. I po této expedici je můj postoj k této anténě negativní.
9 – Black pirát
Před dvacátou už rušení není tak velké a frekvence brejků stoupá. Stále je to však podprůměrný výsledek.
10 – V kuchyni se vysílalo
11 – Balení a Jirka
Během další doby vysílání se už nic zvláštního nestalo a tak na druhý den odjíždíme domu s docela podprůměrným výsledkem. Rekapitulaci nechám na jiných pověřenějších a tímto se pro dnešek loučím a příště opět na slyšenou.
12 – Expedice Morava říjen 2007
Tak říjen je za námi. Expedice Morava (MateS FM, Franta Hokej Frýdek a Jirka Lysůvky) z Mikulčina vrchu. Díky za spojení.
73 MateS FM
PODĚKOVÁNÍ: Na říjnové Expedici se podíleli opět VÁCLAV MÍSTEK (zapůjčil anténní přepínač), také děkuji MIRKOVI MORÁVKA za materiální podporu. Tímto jim za celou Expedici Morava ještě jednou děkuji a těším se na další spolupráci.
OMLOUVÁM SE ZA NEÚČAST V PE33 JAKO KONTROLNÍ STANICE A UŽ SE TĚŠÍM NA PŘÍŠTÍ 1. ROČNÍK.